Dead-angel8 - Články

...A

Sun, 20 Sep 2009 01:07:21 +0200

Anonymita je nádherná věc, ale uvědomíme si to, až když ji ztratíme. Mně chybí, a proto odcházím...

Scratch

Thu, 17 Sep 2009 22:34:26 +0200

Od jednoho mého bývalého přítele.

31.8. 2009 - 6.9. 2009

Thu, 17 Sep 2009 01:31:35 +0200

Pondělí: 37
Úterý: 40
Středa: 27
Čtvrtek: 23
Pátek: 34
Sobota: 35
Neděle: 40

Celkem: 236

16.9.09

Wed, 16 Sep 2009 20:57:55 +0200

...zase mě navštívila ta zlá dáma...přichází nečekaně a nevítaně...k odchodu se nemá...zabydlí se a je jí tak dobře...nebere ohledy na ostatních city...a ty vždycky odcházíš, když tě potřebuji...Anděli...nenávidím tě...

15.9.09

Tue, 15 Sep 2009 22:40:23 +0200

Čas je neúprosný. Přijíždím domů většinou večer, což by mi za normálních okolností nevadilo, ale vzhledem k tomu, že mému tělu spánek nic neříká, tak je docela náročné přežít další a další den. Nehledě na to, že v noci nemám moc, co dělat...nejradši bych vždycky šla ven si ěnkam sednout či provozovat jinou aktivitu. Problém je, že ostatní spí a rodiče by mi celonoční dýchánky asi taky neprominuli. V noci živá, ve dne mrtvá...asi tak nějak. Nedávno jsem si poslechla od mamky, že jsem upír. Něco na tom zřejmě bude.

Prázdná čajovna se mi začíná opravdu zamlouvat, zvlášť když tam mohu ležet s L. Včera to ale nějak nevyšlo a bylo tam stále plno. A tak L. znovuobjevil dokonalý podnik...

Škola nestojí za zmínku, protože moje mikrospánky se jen zvyšují a upřímně - zatím jsem měla nehorázné štěstí (pravděpodobně to ve čtvrtek pomine, ale nevadí). Asi ji tak trochu stejně přehlížím. Moje hodnoty se výrazně přesunuly. Je čas se soustředit na to, co doopravdy potřebuji.

Těším se na pátek, protože mám naplánovaný výlet na hřbitov s L. Ta euforie mne pomalu polévá, a to tam ještě ani nejsem=)

Zítra si děláme výlet do ZOO v Praze. To už bude letos třetí ZOO, kterou jsem navštívila... Asi mě to brzy přestane bavit, pokud třída hodlá projet všechny ZOO=D Nicméně se ale docela těším, akorát nechápu, co tam budeme dělat tolik hodin...

Mám teď spoustu energie. Za 7 hodin vstávám a je mi to úplně jedno, protože stejně spát nebudu. Potřebovala bych se úplně obrátit, ale zatím to vidím beznadějně aneb na hodně dlouhou těžkou trať.

13.9.09

Sun, 13 Sep 2009 18:53:31 +0200

Nemám ráda tyto myšlenky, stavy a kdo ví, co ještě... A tak je nejlepší se někam schovat od všech a všeho a čekat, až to přejde. Ne každý se ale dočká. Ty pochybnosti mne někdy zničí.

Angel For You č.10 /Září/

Sat, 12 Sep 2009 20:18:25 +0200

12.9.09

Sat, 12 Sep 2009 00:07:33 +0200

Měla jsem chuť psát, ale nešlo to a teď ji už tak moc nemám. Přesto se vám svěřím s pár řádky...

J. je dokonalý, sice mu rozumím vždy jen z poloviny, ale snad na tom budu na konci roku lépe...a třeba to pak půjde samo. Asi se začnu učit slovník. Jinak je tam vše otřesné, když nepočítám O. Stačilo prvních pár vteřin a chtěla jsem vypadnout. Nemůžu.

Včera jsem viděla Bílý oleandr (hlavně kvůli N.) - zvláštní film, ale moc můj zrak nepřitáhnul... Zase jsem se dívala na Control, i když jsem se věnovala více L. Povídali jsme si. Anglicky - chvíli. Trvalo dlouho, než jsem se zeptala. Odpověď by mě měla uklidit, ale klidná jsem nebyla. Je spoustu věcí, které...neví, nezná... Jednou na to přijde. Možná to nechci.

Přežívám a čekám, jestli mě to někdy přestane bavit. Ale teď chci pondělí, a to nechci přežívat. Prosím.

Milovice

Fri, 11 Sep 2009 14:02:27 +0200

8.9.09

Tue, 08 Sep 2009 23:43:45 +0200

Třeba dostanu šanci. Třeba bude někdo věřit, že na to mám... se postavit znovu a jinde. Dokáže dát někdo jistotu do nejistoty...bude mít někdo vůbec odvahu? Je to těžké, když sama nevím, jaké to bude - jestli to zvládnu.

Nemám vůbec hlad, ale nevadí mi to...aspoň zhubnu, co potřebuju a budu mít o nějaké nervy míň. Bylo by to fajn, protože se beztak stresuju kvůli mnohem důležitějším věcem...

Akorát mi chybí síla... Když jsem se koukala na tu holku, která se po dlouhé době tak smála a tak dlouho...nemohla jsem uvěřit svým očím (a možná jsem ani nevěřila)...ale pak...to spadlo. Když něčemu věříte, tak je to nebzpečné, mnohem nebezpečnější ale je, když přestanete věřit. To, co jste viděli přestává být pravdou a propadáte se do hluboké propasti, kterou důvěrně znáte, kterou milujete stejně jako nenávidíte.

Mnozí z vás chodíte každou noc spát, vypínáte a nevnímáte nic okolo sebe....v tu dobu se probírám a v duchu nadávám, jak je to nespravedlivé, což je docela s podivem, protože člověk si prý zvykne na vše.

7.9.09

Mon, 07 Sep 2009 23:48:08 +0200

Měla bych jít dál. V určitém směru určitě. Už je to nějaká doba...ne dlouhá, ale ani ne krátká. Něco chci, to je pravda, jenže abych to dostala, tak potřebuju, aby někdo další taky něco chtěl. Takový řetězec, i když moc ok nemá. Je mi jedno, jestli dělám chybu nebo ne. Nezáleží mi na tom ani na jiných důležitých věcech...vždyť můžu zítra klidně zemřít, tak proč se zaměřovat na to, co mi bude prospěšné možná za několik let (nebo dokonce vůbec). Není důvod, na druhou stranu není důvod, proč bych se měla zaměřovat jen na tu aktuální vteřinu, minutu, hodinu života... Věčné dilema, které nemá rozhřešení, protože ani jedna možnost není správná a ač se to nezdá v tomhle střední cesta neexistuje... Život je divný. Svět je divný. Já jsem divná. Všichni jsou divní.

24.8. 2009 - 30.8. 2009

Sat, 05 Sep 2009 23:19:34 +0200

Pondělí: 31
Úterý: 27
Středa: 36
Čtvrtek: 31
Pátek: 19
Sobota: 25
Neděle: 28

Celkem: 197

4.9.09

Fri, 04 Sep 2009 22:11:40 +0200

Začíná mě zmáhat únava...ta protivná, která neodchází a spánek jí přán není. Potřebovala bych asi skutečné prázdniny. Od všech odjet, jen ležet nebo být pod vodou...po tom bych se možná nějak srovnala. Háček je v tom, že na nic takového čas mít nebudu ještě hodně dlouho, kdo ví jestli někdy.

Škola zatím není tak otřesná, jak se zdá. Upřímně to teprve jen začíná. Španělštinu vidím hodně bledě...jiná profesorka nebudu respektovat moji nechuť k tomuto absolutně zbytečnému a příšernému jazyku a taky ráda prokecá hodinu španělsky, což dobré opravdu není, takže ty tři roky se budu muset znovu doučit... Matematiku musím nějak zvládnout, kdyžtak by mně snad pomohl P. případně L., ale o tom ještě neví. Biologie je pořád ten nudný a trapný předmět jako vždy býval. Jediné téma, které mě za ty roky bavilo, byly kameny. Výtvarka bude zase náročná, protože pochybuju, že v teorii budeme brát něco zajímavého...loni to s ní bylo otřesné. Praktická činnost mě nadchla jen jednou... Ano, jsem hodně náročný člověk. Čeština mě poslední dva roky také dost nudí. Za skvosty literatury považuju skoro vždy něco úplně jiného a někdy opravdu člověk žasne nad tím, co se všechno dostane do čítanek za blbosti. Jinak mi vadí, že sloh se moc odsunuje na až třetí kolej. Pak ať se někdo nediví, že se dnešní společnost neumí vyjadřovat. Latina je stále mrtvý jazyk, takže v tom se taky nic nezměnilo. Základy společenských věd - nejoblíbenější předmět s mým nejoblíbenějším profesorem. Jen mě mrzí, že k nám nepřišel dřív. Minulý rok to bylo dokonalé s psychologií, teď to bude samozřejmě něco jiného, ale myslím, že můj názor se nezmění. Dějepis bych tak ráda neměla, kdybych poslední dva roky neměla toho profesora, kterého mám. Fyzika...kapitola sama pro sebe. Profesor se ani trochu nezměnil, stále má ten svůj trapný rádoby humor a chová se jako idiot bez kousku rozumu. Na zeměpis pořád máme profesorku, která občas zapomene spodní prádlo doma narozdíl od svého zvláštního dlouhého svetru. Samozřejmě nezapomněla svoje obvyklé výhružné věty. Angličtina pro mě bude letos na jednu stranu náročná na druhou asi nejzábavnější. Máme rodilého mluvčího - kanaďana (aspoň tvrdil, že je:). Česky umí jenom trošku, ale jinak se v angličtině dost vypovídá. Sám o sobě napsal, že je upovídaný, což je pravda a taky hodně vtipný...tak rudá jsem z angličtiny snad ještě nikdy neodcházela. Religionistika mě uspala jako poslední tři roky - což znamená, že je to hodně zlé. Vydržela jsem si psát pět vět a pak už jsem nedokázala vnímat. Takoví lidé nemají učit... Na chemii máme otrávenou profesorku, už jenom jak poprvé vešla na ní bylo vidět, jak je otrávená a vydrželo jí to dodnes, takže nepředpokládám, že se toho dojmu zbaví. Zkoušení by u ní mělo být ale v pohodě, tak aspoň něco. Poslední na řadě je mnou nenáviděný tělocvik... z větší části ta nenávist je způsobena profesorkou. Tenhle rok se ale nebudu muset bát, že se udusím, protože budu mít uvolnění na běhy apod. Jinak s rozvrhem jsem docela spokojená, i když jsem v té škole prostě dlouho...ale někdo dopadl hůř než my. Nevyhovuje mě asi tak 80% profesorů, ale s tím vážně nic nemůžu udělat, když tam někdo nahoře je debil...

Možná je otravné, že jsem psala hlavně o škole...ale mně se nechce psát o to, že se mi chce brečet, že tady vůbec nechci být, o doktorech, o zdraví, o lidech...prostě nechce.

Havran

Fri, 04 Sep 2009 16:34:11 +0200

Autor - Edgar Allan Poe

Počet stran - 225

Jak jsem se ke knize dostala - můj oblíbený autor

Moje hodnocení - 4,5/6

Ukázka - Bylo jednou v půlnoc charou. Nad knihou jsem dumal starou,

plnou bájí dávných časů. Znaven byl jsem, sláb a chor.

Jak jsem klímal, skoro dřímal, klepání jsem jakés vnímal,

kliku světnice kdos jímal, jak by stál tam u závor.

,,Jakás návštěva," jsem mumlal, ,,kdosi klepe u závor.

Jenom to - a žádný vzdor."

Ano. Dobře pamatuji: V prosinci, kdy vichry dují,

na podlahu vyzařuje z kamen duši tlící bor.

Toužebně jsem čekal rána. Marně duše, utýrána,

chtěla býti uhýčkána ze svých smutků pro Lenor -

po ztracené dívce zářné, zvané anděly Lenor.

Beze jména zde je ten tvor.

(str. 101, první dvě sloky z překladu K. Dostála Lutinova)

1.9.09

Tue, 01 Sep 2009 20:10:38 +0200

Je mi divně. Touto větou začínám častěji než mi je milé. Ale co...je to pravda. Včera večer jsem prázdniny zakončila s L. v hospodě a venku. Zkoušeli jsme jeden docela dobrý drink a tu vodku v tom jsem skoro ani necítila. To bylo ale dobře, protože jsem neměla náladu pít už ani to víno. Měla jsem trochu nervy na pochodu, ale L. to zachránil. Případně i to oživení v podobě jeho známých v okně. Docela mě mrzí, že na poslední chvíli odvolal naši úžast v závodu, ale upřímně řečeno - se mnou by asi těžko vyhrál. Nejlepší věta za celý ten večer byla asi ,,Hele...víš, že na nás celou dobu kouká kamera?" Ano, to bylo opravdu skvělé. Myslím si, že někdo se na noční bavil velmi dobře. Svoje plus ale taky získají dvě opilé slečny, které vedly vtipné otázky a řeči... Ta mládež někdy umí být zábavná. Hlavně, když ti opilí nejste vy. L. pokračoval v zábavě vlastně až do rána, toho jsem se ale bohužel účastnit nemohla...

Ráno jsme se ale hned potkali na zastávce, kde byl s K. Ten mě naplnil jako obvykle energií, kterou nedokážu vysvětlit, ale děje se to vždy, když ho potkám. Tentokrát na mě čekalo překvapení v podobě radikální změny jeho účesu. Vážně mu to moc sluší, i když je to mazec.

Pak jsme vykročili směrem jiným než je škola (neobvyklé, ale to byste museli být na mojí škole...), takže do naší školy budu muset násilně vkročit až zítra. Strávím tam údajně dvě hodiny. Tudíž to znamená, že budu mít potom čas se poohlídnout po tašce či batohu (doufám, že už něco seženu, když v Nosferatu jsem byla neúspěšná).

Vlastně ten dnešní den nebyl tak špatný. Vstávání jsem přežila, i když jsem toho opět moc nenaspala...tu nudnou hodinu jsem taky přetrpěla... Trochu jsem měla dilema, komu potom věnovat čas. Jít s P. a S. bylo lákavé, ale N. přece jen vyhrál, protože odjíždí na delší dobu. S P. a S. bych mohla jít snad později, až se tu aktivitu pořádně naučím...nebo snad by mě to naučili oni. O smích by měli aspoň postaráno. S N. jsem nejdřív šla vyřídit pár věcí a potom jsme si šli sednout do snad nejdražší cukrárny, co znám. Za tu cenu toho poháru bych se přejedla v nějaké restauraci minutkou. Na druhou stranu bylo to opravdu skvělé a měla jsem chuť... Žízeň mě bohužel nepřešla ani po podívání se na cenu vody, takže to moje peněženka musela vytrpět. Pak jsem šla nechutně dlouhou cestu v tom vedru, které tak nesnáším (a není to jenom proto, že mi je vždycky špatně a na to pitomé sluníčko mám alergii)...a tak jsem si stále říkala ,,co bych pro kamaráda neudělala, že..."

A teď tu sedím, koukám a přemýšlím... Dělat bych to neměla. Děsím se toho, co přijde zítra, pozítří... Začínám se z toho sypat ještě dříve, než to přijde... To není dobré. Musím si toho sehnat hodně, hlavně pár lidí na jazyky, protože to nezvládnu ani omylem. Zase je tu to nechutenství a strach. Každý den, co budu chodit tou cestou nebo jen okolo...popřípadně stačí jít jen ven... Někdy mám pocit, že to nikdy neskončí...chabý hlásek ve mně ale přesto zoufale říká, že přece nemůže být možné se v tom utápět celý život...

Synthema

Tue, 01 Sep 2009 13:58:42 +0200

http://www.synthema.ru/

Stačí se zaregistrovat, potvrdit v e-mailu a můžete začít stahovat alba či videoklipy.

Chorvatsko (Plitvická jezera)

Mon, 31 Aug 2009 17:18:26 +0200

Od Quilien Kermisee

Sun, 30 Aug 2009 21:19:43 +0200

Kermisse začala psát o každém svém oblíbeném blogu, a co napsala o mně a mém blogu si můžete přečíst tady.

Sedmnáct

Sat, 29 Aug 2009 23:29:44 +0200

Včera v půl sedmé ráno jsem měla narozeniny. Sedmnácté. L. mi tvrdil, že si mám tento rok užít, protože je údajně nejlepší. Uvidíme. Vzhledem k tomu, že rok 2009 patří k mým zatím nejhorším rokům vůbec, tak si nejsem jistá, jestli se to následující měsíce do konce roku nějak výrazně změní. Včera/dnes jsem to oslavila především s D., ale pokud se to dá tak říct, tak i s A. a bylo to vážně fajn. Ovšem bohužel se nedá mluvit o zapomnění na jisté události. Dnes jsem měla ještě jakoby rodinnou oslavu, která se bude ale ještě opakovat za pár dnů. Zítra to v podstatě oslavím s L. a pozítří vlastně taky. Přemýšlela jsem, že bych to v úterý oslavila i s tím ,,zbytkem", ale došla jsem k závěru, že budu mít v hlavě jiné věci (zvlášť rozčilování se na nadcházejícím školním rokem a nad jeho stupidními změnami). Navzdory tomu všemu své narozeniny opět neprožívám tak, jak bych asi měla.

27.8.09

Thu, 27 Aug 2009 23:35:02 +0200

Konečně jsem se dokopala k napsání delšího článku. Doufám ale, že nebude tak dlouhý, aby vás nudil...

Začnu tím, že mám opravenou třetinu techniky, která mě opět zklamala najednou. Monitor mi funguje bez problémů a mám nový počítač. Co se ovšem zase děje se sluchátkama, to netuším...ale asi to, co vždycky - prostě přestanou hrát. Pak mě docela dost zrazuje mobil i se svou nabíječkou. Kdyby se mi chtělo, tak ho můžu dát ještě reklamovat, ale nějak se mi nechce.

Další malý odstavec bude patřit filmům. Ještě před odjezdem na první dovolenou jsem musela vidět Harryho Pottera 6. Jaká to chyba, klidně jsem si to mohla nechat na dobu, až se vrátím ze všech dovolených. Byla jsem hodně zklamaná. V první půlce se vůbec nic nedělo (kromě teenagerské komedie) a v druhé se pokračovalo v tomto duchu a odfláklo (či úplně vypustilo) pár důležitých scén. Díky tomuto jsem měla dojem, že ten film netrvá snad ani hodinu. Člověk pořád čekal, kdy už se začne konečně něco dít a...nic. Zvlášť mě zarazilo, jak z některých postav, udělali debily. Šla jsem do kina s očekáváním, že uvidím Harryho Pottera, ale viděla jsem teenagerskou komedii. Ano, kdyby to měla být komedie, tak se bavím, jenže to měl být Harry Potter.

Asi před dvěma týdny jsem viděla na HBO film Láska za časů cholery. Naštěstí to dávali s titulky, takže jsem se nemusela ani rozčilovat kvůlu dabingu. Velmi na mě zapůsobil. Bude to asi tím, že jsem se skoro ztotožnila s jednou z postav (až na to, že nebudu prožívat stejný konec). Pokud máte jak, tak se určitě na tento snímek podívejte. Stojí to za to.

Naposledy jsem v kině viděla Proroctví. Byla jsem na něm s P. a lepšího společníka jsem si vybrat nemohla. Nejvíce mě pobavilo, že jsme se lekli u stejných lekavých scén. Takové ty situace, že víte, že se leknete, pak se opravdu leknete a začnete se smát. Film to byl vynikající a N. Cage v hlavní roli obstál skvěle. Tedy až na ten podivuhodný konec...to na mě bylo už až moc. Jinak ale všem doporučuju.

Musím se vám svěřit s děsivým zážitkem. Tedy alespoň děsivý byl. Na druhé dovolené se mi ve sprše stalo, že se tam objevil asi 6 cm velký chlupatý oranžový pavouk. V takových chvílích nedokážu nic dělat, natož ječet jako nějaké dámy. Nicméně přežila jsem to, ale pointa je někde jinde. Není to tak dávno, co jsem byla doma a ležela na gauči, když zpoza něho vyběhl poměrně stejně velký pavouk, akorát s tím rozdílem, že měl chlupaté jen tělo a zakřivené nohy. Šok podruhé za tak krátkou dobu. A v takových chvílích člověk volá po těch 2 cm potvorách, kde jsou a taky si uvědomí, že v bezpečí není nikde. Což ovšem neplatí jenom o pavoucích.

Co se týče mého soukromého života, tak se nic nezměnilo - k lepšímu. Z toho někteří v mém okolí zrovna dvakrát nadšeni nejsou, ale upřímně řečeno z větší části si za to můžou sami. Ale v tom základu za to může jenom jeden a já to kupodivu nejsem, i když určitě jsem nějakou chybu také udělala. A teď je ze mě to, co je. Což se nikomu nelíbí, ale nikdo mě nevaroval nebo snad ano?

Nemůžu dýchat, připadám si jako pevně sevřená ve svěrací kazajce, z které lze uniknout jen jednou cestou - vyhýbáním se všeho, co mi to dělá nebo kdo. Vím, že je to těžké pochopit, ale takhle dál nemůžu a někdy mě nehorázně štve, že to nedokáží pochopit. Přitom to je tak zatraceně jednoduché. Kdyby to znali, věděli by, pochopili by... ale jsou jiní.

Zdravotní stav se mi nijak nelepší, ale momentálně mi to je docela jedno. Až na pár vyloženě otřesných chvil to docela zvládám. Akorát mě v nejbližší době čeká návštěva 3 doktorů a když se mi potvrdí nemilé podezření, tak 4. Teď bych se mohla rozepsat o tom, jak tam nechci. Ale nebudu kazit řádky osobami, které opravdu nesnáším. Za prvé proto, že mi už dlouho neřekli něco hezkého a za druhé jednoduše za jejich povahy. Taky je tak nesnášíte nebo máte štěstí?

Začínám si pěstovat novou závislost. Tedy ne úplně závislost, ale těžko říct, jaké tomu dát jméno. V jednom zásadním jsem se změnila. Trvalo půl roku, aby se to stalo pravidlem. Mohla bych někoho obvinit, ale neudělám to, protože nechci už nic řešit (a byla byhc ráda, kdyby to přestali řešit i všichni okolo, ale to bych chtěla moc). Nikdo mě teď nepoznává. Na otázku proč vám neodpovím. Kdo ví (a ví jich málo), ví...kdo neví se to pravděpodobně už ani nedozví (viz 4. věta tohoto odstavce).

Vždycky jsem to nesnášela, vždy se mi to protivilo. Ale jisté události mě přinutily tomu přijít na chuť - tedy ne doslova. Obecně mluvím o alkoholu, ale jsem převážně na víno. Nesmí být ale přehnaně kyselé (jak se mi to stalo s L. - ale aspoň jsme chytřejší pro příště - více láhví a jiné) ani moc sladké. Nápisům na etiketě polosladké věřte jen napůl. To jsme zase zjistili s D. Napadlo mě, že bude nejspíš nejlepší se zeptat rovnou v podnicích, jaké víno tam mají, protože většinou se mi trefili do chuti. Nikdy jsem se vyloženě neopila, jen jednou jsem k tomu neměla zatraceně daleko. Byl k tomu však dobrý důvod a kdybych pila víc, asi bych udělala líp, ale čas na to nebyl. Tenkrát. Teď na to mám čtyři dny a věřte, že toho využiju. Aspoň doufám, že tak, abych dokázala na všechno zapomenout a poté si triumfálně říct ,,Opravdu jsem na ty události nemyslela několik hodin." Ano, to bych si moc přála.

A teď náseduje ten nejlepší den za celé prázdniny. Konečně jsem jela tento týden do Prahy za D_2. a V.! Měla jsem tam být už před x týdny, ale díky jisté osobě se to pořád oddalovalo, že. Byla jsem hloupá. Ale hlavní je, že jsem se tam nakonec dostala. Po uvítání jsme vyrazili směr Nosferatu, kde jsme strávili hodinu a neodešla jsem s prázdnou. Sice jsem tam nenašla vytouženou tašku a ostatní mě zklamaly svou velikostí, ale myslím, že i tak můžu být spokojená. Takže teď následuje tričko a rukavičky, které jsem si tam koupila:

Vůbec jsem odtamtud nchtěla odejít. Nevadilo by mi, kdyby kamenný obchod zřídili i u nás, mohli by, ale zatím to je jenom sen;) Potom jsme se přemístili na oběd do Mc´Donaldu. Tam mi moji milovaní dali figurku ,,Princezny z temnot", která mi je podobná=) Ode mě taky něco dostali a snad byli spokojeni oba=) Pak jsme se šli projít, do zajímavého knihkupectví a čekali na orloj. Nějak jsem nechápala, jak na tak krátkou dobu tam čeká vždycky takový dav lidí. Potom jsme se vydali pěšky na hrad a zpátky jeli tramvají. Stavili jsme se ještě v cukrárně, kde měli výbornou zmrzlinu. To byla ale taky naše poslední zastávka, bohužel už nastal čas návratu. Ten den byl zase krátký, přesto naprosto úžasný a já jsem ráda, že jsem oba zase viděla a doufám, že v září nebo v říjnu si něco podobného zopakujeme, protože další výlet do Nosferatu už chystám, ale tentokrát s babičkou=).

A pomalu se dostáváme až k dnešnímu dni. Vynechala jsem dost věcí, ale nemusíte vědět vše, co jsem prožila, že. Dneska se mi program docela rozpadl - jo, pracující osoby to někdy nemají lehké. Doufám však, že se mi to brzy nahradí. Jinak už mám uklizenou více než půlku pokoje, takže už nepochybuju, že to budu mít za pár dní hotové všechno. Mám z toho takový dobrý pocit - asi jako vždycky, když něco uklízím.

Včera jsem si taky jela vybrat řetízek k přívěsku, který jsem si koupila na dovolené. Začínám mít opravdu ráda chirurgickou ocel. Vypadá nádherně=).

Příští čtyři dny (a zvlášť noci) budou zajímavé...